Gorily
Stříbrohřbetý samec (angl. Silverback) je samec, kterému se přibližně ve 12 letech věku objeví viditelný pruh stříbrné srsti na hřbetu. Tito samci mají výrazné špičáky, které se vyvíjí i během dospělosti. Černohřbetý samec je sexuálně vyspělý samec do zhruba 11 let věku.
Samci začínají opouštět svou rodnou skupinu kolem svého jedenáctého roku života. Cestují sami nebo ve skupince dalších takových samců 2-5 let než jsou schopni zaujmout samice a založit s nimi novou skupinu. O potomky se starají matky po dobu 3 až 4 let, po kterých své mladé odstavují. Péči o tyto odstavné jedince pak přebírá vůdce skupiny, ale jeho péče nikdy nedosahuje úrovně péče o malé mláďata.
Pokud některý z mladých samců skupiny nebo nějaký cizí samec vyzve stříbrohřbetého samce k boji o vůdčí postavení ve skupině, vůdce vydává hlasité skřeky, buší do hrudníku, láme větve, odhaluje zuby a pak (pokud vyzyvatel neustoupí) zaútočí. Někdy mladší samec uspěje a převezme vedení skupiny od staršího jedince. Pokud vůdce skupiny zahyne kvůli nemoci, nehodě nebo boji, skupina se většinou rozpadne a její členové se rozptýlí a přidávají se k jiným skupinám. Občas celou skupinu převezme jiný samec, ten v tom případě často zabije mláďata předchozího vůdce skupiny.
Jakožto býložravci se gorily živí ovocem, listy a výhonky. Jako mnoho jiných živočichů, kteří se živí rostlinami a výhonky, pozřou občas i nějaký malý hmyz. Největší část dne gorily stráví konzumací potravy. Jejich mohutné čelistní svaly a silné zuby jim umožňují rozmělňovat tuhé rostliny jako například bambus. Gorily nížinné se krmí hlavně ovocem, zatímco gorily horské spíše bylinami, stonky a kořínky.
Doba březosti trvá asi 8,5 měsíce. Mezi porody uplynou obvykle 3-4 roky. Po tuto dobu se matky obvykle o své potomky starají. Samice dospívají mezi 10 a 12 lety (v zajetí dříve), samci okolo 11 až 13 let. Gorily se dožívají 30-50 let, ale existují výjimky. Na příklad v ZOO v Dallasu se gorila Jenny dožila 55 let.
Nedávno bylo objeveno, že gorily občas provozují sex v poloze tváří v tvář. Toto chování bylo dříve známo pouze u člověka a u šimpanze bonobo.